Fort-de-France | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Erb |
Logo |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Správa | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Země | Francie | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kraj | Martinik | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
oddělení | Martinik | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Městská část |
Fort-de-France ( hlavní město ) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Interkomunalita |
Městská komunita ve středním Martiniku ( sídlo ) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Mandát starosty |
Didier Laguerrovy ( PPM ) 2020 -2026 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poštovní směrovací číslo | 97200, 97234 ( okres Balata ) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Společný kód | 97209 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Demografie | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pěkný | Foyalais | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Městské obyvatelstvo |
78 126 obyvatel (2018 pokles o 7,19% oproti roku 2013) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hustota | 1 767 obyvatel / km 2 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Populace aglomerace |
118 579 obyd . ( 2018 ) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zeměpis | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kontaktní informace | 14 ° 31 ′ 11 ″ severní šířky, 61 ° 04 ′ 13 ″ západní délky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nadmořská výška | 535 m min. 0 m Max. 1070 m |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Plocha | 44,21 km 2 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Umístění | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Geolokace na mapě: Martinik
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Připojení | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
webová stránka | www.fortdefrance.fr | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fort-de-France ( / f ɔ ʁ . D ə . F ʁ ɑ̃ s / ; v Martinican Creole : Fodfwans ) je francouzská komuna , hlavní město Martiniku . Jeho obyvatelé se nazývají Foyalais . Toto město, které mělo v roce 2017 něco přes 80 000 obyvatel, soustřeďuje důležité správní, vojenské a kulturní funkce. Je také významným hospodářským, obchodním a přístavním centrem souostroví Malé Antily . Městské jednotky , to znamená, že aglomerace ve statistické a morfologické smyslu, jak je definováno INSEE , obsahuje 125,036 obyvatel v roce 2014. Nicméně, Fort-de-France je v srdci aglomerace z 165,500 obyvatel, včetně sousední obce Lamentin, kde jsou důležité obchodní oblasti a mezinárodní letiště Martinik Aimé Césaire , obec Schœlcher , univerzitní město, a obce Saint-Joseph a Case-Pilot .
Fort-de-France několikrát změnil název: Francouzi pojmenovali místo Cul-de-Sac Royal (1635-1672), poté se stala farností a poté městem Fort-Royal (1672-1793), než se stala Fort- de-la-République nebo République-Ville po revoluci (1793-1794). Město se stává opět Fort-Royal (1794-1807) a nakonec Fort-de-France od roku 1807.
Kromě toho je Fort-de-France známá také svou zátokou otevřenou do Karibského moře a zejména Baie des Flamands, která hraničí s centrem města.
Fort-de-France se nachází na karibském pobřeží Martiniku , to znamená na západ od ostrova, a téměř na půli cesty mezi severním a jižním koncem departementu. Město je postaveno na severním pobřeží zálivu Fort-de-France .
Je to velmi velká obec (11,7 km od severu na jih a 5,2 km od východu na západ): některé čtvrti, jako je Balata, jsou velmi daleko od centra města. Severní část městského území se táhne podél silnice RN 3, známé jako silnice Balata nebo silnice „La Trace“. Vede k Morne Rouge a sopce Mount Pelée, obklopené výjimečným tropickým lesem.
Schoelcher | Fonds-Saint-Denis | Svatý Josef |
Schoelcher | Lamentin | |
Zátoka Fort-de-France | Zátoka Fort-de-France | Zátoka Fort-de-France |
Topografie je velmi různorodá. Obec Fort-de-France se táhne od podhůří sopečného masivu Pitons du Carbet (nejvyšší bod obce dosahuje asi 1100 metrů nad mořem, poblíž vrcholu Piton Dumauzé) a Morne Césaire (603 metrů) do karibské moře . Strmé a zalesněné sopečné svahy jsou vrubované několika malými potoky, ale jejichž tok za deštivého počasí nabývá přívalového charakteru. Výšky, které dominují centrální části města, mezi Pitons du Carbet a plání Lamentin , tvoří jakýsi piemont členitý v kopcích (mornes) a v kouscích mírně se svažujících plošin. Dvě hlavní řeky vedoucí k moři ve Fort-de-France jsou Rivière Madame a Rivière Monsieur. Hypercentrum města, zvané dolní město , se rozprostírá v kdysi bažinaté ploché oblasti (mangrove) mezi Morne Tartenson a Morne Pichevin (Hauts du Port). Má výhled na skalní výchoz, který tvoří projekci 300 metrů do zátoky, na které je postaven Fort Saint-Louis . Představuje hlavní obranu města s pevnostmi Tartenson a Desaix na kopcích 140 metrů nad mořem s výhledem na centrum města.
Pobřeží podél pobřeží Foyalais proto střídá útesy a spodní části a pláže ze šedého písku jsou stěží rozsáhlé. Kolem Pointe des Sables zbývá jen několik zbytků mangrovových porostů.
SeismicitaNachází se na poruše subdukce na východním okraji karibské desky , ostrov je vystaven významnému seismickému riziku, jako celý karibský ostrovní prostor. Nejnásilnější zaznamenanou událostí bylo zemětřesení z 11. ledna 1839, které úplně zničilo město (které se tehdy nazývalo Fort-Royal ).
Klima Fort-de-France je tropické vlhké , charakteristické vysokými průměrnými teplotami po celý rok ( 26,5 ° C ) a velkým objemem srážek (1950 mm ). Nejžhavější průměrné měsíční teploty jsou však pozorovány od srpna do října ( maximálně 31 ° C během dne, minimálně 24 až 25 ° C v noci) a nejméně horké v lednu a únoru ( maximálně 29 ° C během dne a 22 ° C minimálně v noci). Jako každý Martinik, i Fort-de-France podléhá pasátům , východním větrům, jejichž obecný oběh určuje období dešťů. Rozlišujeme tedy:
Pokud mají mezisezónní období (od listopadu do ledna, od května do června) střední klimatické vlastnosti, mohou být poznamenány výjimečnými epizodami. Kvůli deštivé epizodě 4. a 5. května 2009 byly srážky v květnu 2009 nejsilnějšími zaznamenanými za posledních padesát let ve Fort-de-France za měsíc květen (trojnásobek středního objemu), což způsobilo závažné záplavy.
Jedním z důsledků horské přírody většiny území obce Fort-de-France a epizod silných dešťů je nestabilita svahů s rizikem sesuvů půdy .
Jak teploty s nadmořskou výškou klesají, střední a lepší populace vyhledávaly tyto větranější prostory, aby si vybudovaly své rezidence, například v Balatě, Tivoli, La Redoute nebo Haut Didier. Kromě toho má rostlinný a lesní prostor ve městě stále velké místo, zejména na severních svazích města. Mezofilní vegetace prvních svahů ustupuje hygrofilní vegetaci (les s liany a velkými stromy) nad 700 metrů. Domy obklopené jejich zahradami navíc obsahují druhy, které mohou doplnit stravu obyvatel města Foyalais, jako je chlebovník, mango, kokosové palmy ...
Měsíc | Jan. | Února | březen | duben | smět | červen | Jul. | srpen | Září | Října | Listopad. | Prosinec | rok |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Průměrná minimální teplota ( ° C ) | 21.9 | 21.7 | 22 | 22.8 | 23.6 | 24 | 23.9 | 24 | 24 | 23.8 | 23.4 | 22.6 | 23.1 |
Průměrná teplota (° C) | 24.7 | 24.7 | 25.2 | 26.1 | 26.7 | 26.8 | 26.7 | 27 | 27.2 | 26.9 | 26.2 | 25.3 | 26.1 |
Průměrná maximální teplota (° C) | 27.5 | 27.8 | 28.5 | 29.4 | 29.8 | 29.5 | 29.5 | 30 | 30.3 | 30 | 29 | 28.1 | 29.1 |
Záznam studeného (° C) data záznamu |
17,8 21,1955 |
17,3 25,1955 |
18.6 1951 06 |
18.9 11.1955 |
19.9 27.1946 |
20 17.1981 |
18.4 1995-2020 |
19.5 1988-11 |
17,9 25,1963 |
20.2 1984-02 |
19.7 1986 28 |
17,4 19.1949 |
17,3 1955 |
Zaznamenejte datum záznamu (° C) |
31.5 1995-18 |
32.1 25.2010 |
33.6 09.2010 |
33 10.1987 |
33,9 1933 |
33,6 19,1934 |
33.6 1997 23 |
33 23.1949 |
33.8 29.2012 |
33.2 19.2016 |
32.1 01.2014 |
31.3 1995-21 |
33,9 1933 |
Sluneční svit ( h ) | 204.2 | 197.6 | 222,1 | 209,5 | 207,5 | 190.3 | 201.5 | 224.6 | 205,3 | 187,4 | 183.2 | 204 | 2 437 |
Srážky ( mm ) | 119,5 | 77,8 | 74,3 | 94 | 131,5 | 159,8 | 219,3 | 254,7 | 234,5 | 265,9 | 254,5 | 134,7 | 2,020,5 |
z toho počet dní se srážkami ≥ 1 mm | 18.9 | 13.6 | 12.8 | 11.5 | 12.7 | 16.4 | 20 | 19.6 | 17.9 | 18.2 | 19 | 17.6 | 198,2 |
z toho počet dní se srážkami ≥ 10 mm | 3.6 | 1.9 | 1.7 | 2.5 | 3.6 | 4.9 | 7.2 | 7.1 | 7 | 7.8 | 7.5 | 4.1 | 59 |
Dálnice A1 (972) spojuje Fort-de-France s letištěm a poté vede k RN5 směrem na jih od ostrova. Je to jediná francouzská dálnice v zámoří. Další hlavní přístupy do města jsou:
Město je obcházeno obchvatem RD 41 z východu na západ.
CyklotrasyMěsto zaostává z hlediska rozvoje cyklistiky. V roce 2012 plánuje oddělení vytvořit 129 km cyklostezek po dobu 15 let pro celý ostrov. Milovníci jízdních kol se však setkávají na sjízdných místech, jako je Route de Didier za tunelem nebo nábřeží a stadion Louis Achille, nebo dokonce v Lamentinu směrem k civilnímu letišti. Po městě se každý rok v přátelském režimu potulují „Ronde des Quartiers“ animovaný stovkami nadšenců.
Letecká doprava"Martinique Aimé Césaire" Mezinárodní letiště se nachází přibližně 10 km od Fort-de-France. V roce 2019 cestuje kolem 2 000 000 cestujících. Slouží Karibiku (Guedeloupe, Saint-Martin, Kuba, Haiti, Dominikánská republika, Portoriko, Barbados ...), Evropě (Francii a Belgii), Severní Americe. Severu (USA a Kanada) a Jižní Amerika přes Guyanu.
Námořní dopravaPohled na multimodální stanici Fort-de-France v Pointe-Simon, lodi Vedettes Madinina pro Trois-Îlets .
Přístav Fort-de-France je přední francouzský výletní přístav s přibližně 470 000 cestujícími na začátku roku 2000.
Veřejná dopravaPo obvodu CACEM jezdí veřejná doprava, která obsluhuje také města Fort-de-France, Schœlcher , Le Lamentin a Saint-Joseph .
Síť městské dopravy se nazývá Mozaïk . V Pointe-Simon je sdílená stanoviště taxi.
TCSP s linkového autobusu na vysoké úrovni je nyní funkční a je k dispozici od 13. srpna 2018. To spojuje střed města Fort-de-France (Pointe Simon) na Lamentin , aby Place Mahault na jedné straně a na The Carrere výměna na druhé straně, která slouží zejména letišti Aimé Césaire.
Jméno města je vzhledem k přítomnosti silnější než Francie založil XVII th století. Nejprve nazvaný Fort-Royal cul-de-sac (1635-1672), místo se stalo farností a poté městem Fort Royal (1672-1793), Fort-de-la-République nebo République-Ville (1793-1794) , opět Fort-Royal (1794-1807) a Fort-de-France od roku 1807.
Město Fort-de-France se skládá ze 135 okresů. Zde jsou názvy hlavních městských částí:
Celkový počet bytů ve městě je 46 908 při sčítání lidu z roku 2015. Z nich je 80,9% hlavních rezidencí, 1,6% sekundárních rezidencí a 17,5% volných bytů a 23,0% neboli 8 750 bytů s nízkým nájemným. Průměrná cena nemovitostí k prodeji se v květnu 2010 pohybuje kolem 2 706 EUR / m 2 .
Město Fort-de-France se po mnoho let pustilo do velkého projektu obnovy a přitažlivosti měst, který výrazně změnil jeho městskou krajinu, i když přetrvává mnoho výzev.
V centru města byl zahájen akční plán Srdce města s názvem „Bití Fort-de-France Coeur“. Výstava představující projekt je přístupná široké veřejnosti na nádvoří kulturního centra Camille Darsières (dříve Palais de Justice). Projekt mimo jiné zahrnuje:
Město také iniciuje nový program obnovy měst s ANRU, Národní agenturou pro obnovu měst.
Ostatní okresy Fort-de-France jsou ve skutečnosti renovovány s aktivní politikou účasti občanů a obnovy bydlení, vybavení a služeb: Terres-Sainville, Trénelle, Volga-Plage; Texaco, Dillon nebo Godissard.
Moderní komplex Pointe Simon a výletní molo, v noci
Pozoruhodné dědictví, jako je zde Théâtre de la Ville, dříve radnice, která hostí prostor muzea Aimé Césaire, je třeba navštívit.
Levassorský kanál, který hostí řeku Madame. Podívejte se na zeď vymalovanou uměleckými díly na straně centra. V pozadí věž Lumina.
Obchodní a živé centrum města během dne a v sobotu ráno
Koruna samostatně vybudovaných dělnických čtvrtí na kopcích, jako tady v Trénelle
Historie Fort-Royal, která se stala Fort-de-France v roce 1807 , je poznamenána od založení kolonie , jeho soupeřením se Saint-Pierre a přírodními katastrofami, které město několikrát zpustošily. Byla to erupce Mount Pelée v roce 1902, která zničením Saint-Pierre založila Fort-de-France jako hlavní město Martiniku.
Zatímco Karibik pro své osady upřednostňoval návětrné pobřeží (pobřeží Atlantiku) a jih ostrova, francouzští kolonisté se usadili v roce 1635 na Côte-sous-le-vent (karibské pobřeží) na místě Saint-Pierre , výstavba pevnosti v ústí řeky Roxelane. V kontextu konfliktů s Karibikem , Nizozemci a Angličany se však kolonisté rychle začali zajímat o toto strategické místo, které se nachází u vchodu do největší zátoky ostrova. Místo je snadno obhájitelné a dobře chráněné před bouřkami, což není případ přístavu Saint-Pierre .
Navzdory nehygienickému podnebí okolních bažin bylo na místě současného centra města založeno první obytné centrum guvernérem Jacquesem Dyelem du Parquetem , synovcem filibustera Pierra Belaina d'Esnambuca , který zde v roce 1639 zřídil bydliště . Dal tam postavit první palisádovou pevnost, kterou nazval Fort-Royal .
Byl to však guvernér Jean-Charles de Baas, kdo se rozhodl založit město pod jménem Fort-Royal3. října 1669. Byly zahájeny práce na vyčištění bažin a plán vyrovnání silnic pro budoucí město schválil Colbert v roce 1671 . Tak se zrodil čtyřúhelník o rozloze 42 hektarů se šachovnicovým plánem, který tvoří městské jádro současného města: dolní město .
Rozhodnutí o umístění města na tak nehostinném místě však není jednomyslné. Uvolněná půda neprospívá stavbám a vzduch bažin způsobuje silnou úmrtnost na malárii . Rozvoj města vyžaduje řadu hydraulických zařízení, jejichž úplné provedení vyžaduje téměř století.
Rok 1674 je ve znamení slavné bitvy u Fort-Saint-Louis, která vidí porážku mocné nizozemské eskadry admirála de Ruytera ve snaze dobýt město a připoutání francouzských ostrovů Antily ke koruně od Francie .
V listopadu 1677 se počet Blénac přistál na Martiniku uspět guvernéra Baas, který právě zemřel. Je to on, kdo dokončí stavbu města, jeho pevnosti ( současná Fort Saint-Louis ) a koho si historie udrží jako zakladatel města. Jako tvrdohlavý pracovník dosáhl v roce 1692 přemístění sídla vlády a místodržitelského paláce ze Saint-Pierre do Fort-Royal , čímž se z nového města stalo administrativní hlavní město Martiniku.
V roce 1738 bylo město zpustošeno zemětřesením.
Po neúspěchu 1759 námořního útoku zaútočili Angličané pevninou v roce 1762 po přistání svých vojsk u Case Navire po pevnině . Pevnost a Martinik padly Britům v únoru 1762.
Martinik byl o rok později navrácen do Francie Pařížskou smlouvou . Přístavní zařízení města se poté redukují na nejjednodušší podobu. Povodí je zatíženo vraky jedenácti lodí potopených Angličany. Georges-René Pléville Le Pelley byl jmenován kapitánem přístavu Fort-Royal a měl na starosti jeho rehabilitaci. Během této práce vysuší hnilobné močály, které sužují okrajové části města, a zpřístupní přístav největším komerčním budovám. Ruší daně z přístupu do přístavu a oživuje námořní obchod. Poté se věnoval opravě map Antil a poté byl repatriován do Marseille kvůli zdravotním problémům. Na jeho místo přichází Robert Tascher de la Pagerie , otec budoucí císařovny Joséphine .
Po přechodu pod anglickou nadvládou v roce 1794 , vstupu kapitána generála Villaret-Joyeuse do Fort-Royal dne14. září 1802zasvěcuje návrat Martiniku do Francie na základě Amienského míru podepsaného s Anglií a v roce 1807 se město stává říší a stává se „hlavním městem kolonie“ a nese název Fort-de-France. Toto jméno nebylo zpochybňováno během nové britské okupace, od roku 1809 do roku 1815 . Ale Fort-de-France, správní a vojenské město, stále trpí konkurencí více obydleného Saint-Pierre , obohaceného obchodem a obchodem, jehož kulturní pověst je v celém západoindickém regionu velká. Obě města se však doplňují, protože pokud Saint-Pierre působí jako kotvící přístav , Fort-de-France funguje jako přístav pro kapotáže . Kromě toho se v 60. letech 20. století ve Fort-de-France uskutečnil nový vývoj přístavů a v roce 1868 byla slavnostně otevřena opravná nádrž .
Současné omezení městského území pochází z roku 1888.
Příchod otroků, svobodných a mulattoes a populace nyní vše zdarma od roku 1848 , zavádí rozvoj města, a to až od cca 9200 obyvatel na počátku XIX th století asi 17.000 v roce 1876. Kromě toho zavedení páry motor do systému výroby cukru v letech 1840 až 1870 vedl k zásadní transformaci zemědělských a venkovských oblastí Martiniku. To upřednostňuje koncentraci půdy ve velkých zemědělských usedlostech kolem centrálních cukrovarů a rumových továren, současně s rozpadem malých nemovitostí a farem v držení svobodných nebo jejich potomků a obrovským pohybem venkovského exodu . Pokles úmrtnosti zároveň zrychluje růst populace. V roce 1901 sčítání také dává 29 000 obyvatel v Saint-Pierre proti přibližně 24 700 ve Fort-de-France. Přestože populace prvního města je v zásadě městská a koncentrovaná ve vesmíru, populace Fort-de-France je mnohem rozptýlenější, městská část zahrnuje pouze 7 000 obyvatel a její pracovní místa jsou stále převážně zemědělská.
Přírodní nebo lidské katastrofy město opakovaně ničí. Město tak devastuje zemětřesení11. ledna 1839A velký požár zničil tři čtvrtiny koloniálního města, téměř všech 1600 dřevěných domů, aby se zmírnily následky budoucího zemětřesení, trh, katedrála St. Louis na22. června 1890a nakonec cyklón zasáhne město a zabije téměř 400 lidí 18. srpna 1891. Je ironií, že jde o další přírodní katastrofu, která definitivně zasvětí Fort-de-France v roli prvního města ostrova: výbuch Mount Pelée, který ničí Saint-Pierre le8. května 1902.
Po erupci hory Pelée , Saint-Pierre je již obchodní město, protože ztratil všechny obyvatele, kteří tam zůstali (kromě dvou, kteří přežili) a jeho obnovení populací se provádí pomalu a velmi částečně. Migranti ze severu ostrova hromadně přicházejí do Fort-de-France, která přebírá všechny přístavní, průmyslové a ekonomické a obchodní funkce správy Martiniku. Aby se vyrovnal s tímto přílivem obyvatel, zahájil starosta města Victor Sévère v roce 1904 projekt zmíněný místními radními na konci minulého století: sanitace a komunalizace Terres-Sainville, rozsáhlé bažiny na severu - západně od koloniálního dolního města, poté osídleno mizernými lidmi, kteří si tam postavili své chatrče.
Po dlouhém právním boji o vyvlastnění obyvatel byly práce provedeny ve druhé polovině 20. let 20. století a zrodily moderní čtvrť určenou pro pracující obyvatelstvo, jejíž ortogonální silniční síť rozšiřuje síť městských center s menšími oky nicméně. Na druhé straně se okresy Sainte-Thérèse, Morne Pichevin a Dillon, jakož i další skupiny spontánního individuálního bydlení (chaty) rozvíjejí podél silnic vedoucích do sousedních měst pod tlakem růstu. Přirozené obyvatelstvo a exodus venkova , a dát obraz anarchického rozptylu urbanizace.
Ve 30. letech byla hygiena stále nedokonalá, o čemž svědčí stav vodního kanálu Levée, soubor příkopů oddělujících Terres-Sainville od centra, skládku Simonova špičky a žlaby, které slouží jako stoky. Mimo centrum města však bohaté rezidence v koloniálním stylu vylézají do vzdušných výšin náhorní plošiny Didier, na severozápad od města (Balata) a na Redoute na silnici do Morne-Rouge . Fort-de-France se proto zdá být městem kontrastů, heterogennějším a méně bohatým, než byl Saint-Pierre v době své nádhery.
Hospodářská krize 30. let a druhá světová válka , omezením odbytu cukru na Martiniku, podkopala jeho zemědělský systém. Uzavření velkých cukrovarů v padesátých a šedesátých letech , obtíže malých vlastníků nebo farmářů živit se z příjmů z produktů jejich půdy, silný demografický růst se spojil, aby podpořil emigraci do metropole a odchod venkova do Fort-de-France .
Těží z departmentalization zákona 1946 a nyní lépe napojeny na zbytku ostrova díky zlepšení silniční sítě, město pak nabídl naději na nalezení pracovních míst v oblasti služeb a zařízení. Populace se tak zvýšila ze 16 000 obyvatel v roce 1894 na více než 52 000 v roce 1936 , poté 66 000 v roce 1946 . Pokud lze pochybovat o spolehlivosti sčítání před rokem 1954 - ten poskytuje 60 600 obyvatel Fort-de-France, což odhaluje nadhodnocení čísla z roku 1946 - je nepopiratelné, že populační růst byl silný až do roku 1967 (97 000 obyvatel) Před stabilizací přibližně 100 000 obyvatel v letech 1974–1990. Bylo to doprovázeno množením chudinských čtvrtí a dalších spontánních obytných čtvrtí, které pak obklopovaly hypercentrum (Terres-Sainville a koloniální centrum): Texaco, které dalo jméno slavnému románu od Patrick Chamoiseau , Goncourtova cena v roce 1992, Canal-Alaric, Volga-Plage, Trénelle, Citron, Fond-d'Or, Renéville atd.
V polovině 70. let se odhaduje, že 40% výstavby ve Fort-de-France bylo provedeno bez povolení a nezdravé čtvrti zahrnovaly čtvrtinu obydlí, která obsahovala čtvrtinu obyvatel města. Aimé Césaire , starosta města v letech 1945 až 2001, aby uspokojil tyto potřeby, se ujal výstavby velkých komplexů sociálního bydlení, jako jsou města Dillon, Floréal, Bon-Air a Calebasse v 60. a 70. letech nebo Châteaubœuf v 80. letech nebo více obytných čtvrtí (Cluny, Bellevue, Des Rochers atd.) a podpořila zhušťování centrálních čtvrtí. „Ztvrdnutí“ většiny starých slumů, které byly připojeny k sítím (voda, elektřina atd.), S legalizací zařízení, doprovázelo také politiku resorpce nehygienického bydlení zavedenou orgány veřejné správy.
Od roku 1990 se počet obyvatel Fort-de-France snižuje ve prospěch sousedních obcí Schœlcher, Saint-Joseph a Le Lamentin a dokonce i mimo ni ve prospěch obcí na jihu Martiniku, kde sídlí obytná sídliště. a kolektivní projekty bydlení. Při sčítání lidu z roku 2007 klesla pod prahovou hodnotu 90 000 obyvatel (obyvatel měst, tj. Bez dvojího započítání). Rovněž v těchto předměstích se usadily nové zóny zaměstnanosti. Tento fenomén proto vedl magistrát k provádění restrukturalizací měst, jejichž cílem je obnovit atraktivitu města (obchodní centrum Pointe-Simon, nákupní centrum Perrinon atd.) A zlepšit jeho životní prostředí.
22. května 2020, v den připomenutí zrušení otroctví na Martiniku, jsou dvě sochy Victora Schoelchera přítomného ve Fort-de-France a Schœlcher zničeny demonstranty, kteří se prohlašují za „protikodové a protikoloniální dědictví“. Demonstranti vyčítají francouzské moci a komunitám „oslavu pouze bílých mužů a utajování postav otroků, kteří se vzbouřili“ ; a zejména Schœlcherovi za to, že umožnil finanční kompenzaci pro bývalé bílé pány, jako náhradu za zrušení.
Erb : Argent ke kotvě písku, na které je připnutý svazek lictorů , umístěný bledě na dvou větvích dubu a olivovníku vedených v saltire , celé zlato. Komentář: Tento znak je umístěn na štítu staré radnice . |
Oficiální logo Fort-de-France.
Heslo Fort-de-France je Semper Francia ( latinsky „Always France“ ). Toto heslo je zapsáno pod erbem štítu staré radnice.
Okres Fort-de-France zahrnuje čtyři obce a zahrnoval šestnáct kantonů, z nichž deset se nacházelo na území obce, až do založení jednotného územního společenství na Martiniku ,1. st January je 2016.
Seznam kantonů Fort-de-FranceFort-de-France-1 | Fort-de-France-2 | Fort-de-France-3 |
Fort-de-France-4 | Fort-de-France-5 | Fort-de-France-6 |
Fort-de-France-7 | Fort-de-France-8 | Fort-de-France-9 |
Fort-de-France-10 |
Pro volby poslanců patří město do třetího volebního obvodu Martiniku . Od června 2007 ji zastupuje Serge Letchimy , starosta Fort-de-France v letech 2001 až 2010.
Město je také sídlem městské komunity na Martiniku střediska (Cacém), což představuje 157 449 obyvatel 1 st 01. 2016 ( oficiální populace v roce 2016 ), s okolními obcemi Lamentin, Saint-Joseph a Schoelcher.
Ve Fort-de-France jsou prefektura , zaměstnanci ozbrojených sil v Antilles-Guyana, soudní dvůr, instance Tribunal de grande, odvolací soud, Hôtel de la Collectivité Territoriale de la Martinique (fúze ministerstva a region), Arcidiecéze , Centrum fakultní nemocnice a Ústřední pošta .
Hotel Prefecture
(ex-Governor's Hotel).
Hotel Post Office ve Fort-de-France.
Fort-de-France je také námořní základnou francouzského námořnictva , která se nachází ve Fort Saint-Louis . Pod národní suverenitu a pro boj proti obchodu s drogami jsou tam přiděleni dozorčí fregata, dva hlídkové čluny a lehké dopravní plavidlo .
Doba | Identita | Označení | Kvalitní | |
---|---|---|---|---|
Květen 1945 | Březen 2001 | Aimé Césaire | PC a pak PPM |
Writer zástupce z Martiniku (1945 → 1958) člen z 2 th okr Martinik (1958 → 1986) Zástupce z Martiniku (1986 → 1988 voleni systémem poměrného zastoupení), člen od 3 th okr Martinik (1988 → 1993) Generální radní z kanton Fort-de-France-4 (1955 → 1970) předseda regionální rady Martinik (1983 → 1986) |
Březen 2001 |
března 2010 (rezignace) |
Serge Letchimy | PPM |
Urbanista Člen od 3. ročník okresního Martinik (2007 →) General Counsel v kantonu Fort-de-France-6 (1992 → 2004) předseda správní rady Centra Martinik (2001 → 2008) |
dubna 2010 | března 2014 | Raymond Saint-Louis-Augustin | PPM | Učitel |
března 2014 | Probíhá | Didier Laguerre | PPM |
Profesor fyziky regionálního radního z Martiniku (2010 → 2015) 1 st vice-prezident CA Centra Martinik (2014 →), radní pro shromáždění Martinik od 27. června 2021 |
V komunálních volbách v březnu 2020 zvítězil v prvním kole seznam vedený Didierem Laguerrem. Ten byl v březnu 2020 znovu zvolen starostou Fort-de-France.
Městská rada ve Fort-de-FranceJiž více než 50 let je město Fort-de-France baštou Martinikské pokrokové strany založené Aimé Césaire . Politická citlivost Foyalais je umístěna více vlevo .
Město | Země | Doba | ||
---|---|---|---|---|
Belem | Brazílie | od té doby 2011 |
Město je také účastníkem sítě „hlavních měst“ zámořských území s Pointe-à-Pitre a Basse-Terre , Cayenne , Saint-Denis de la Réunion a Mamoudzou .
V roce 2008 město vyrobilo 1 178 kWp elektřiny pomocí fotovoltaické energie. Kromě toho byla zavedena některá opatření na podporu udržitelného rozvoje v obci (správa, vzdělávání, energetika atd.).
V roce 2004 byl CACEM odpovědný za mechanizovaný sběr odpadu, který byl zpracován v CVE (Energy Recovery Center) a CET (Technical Landfill Center) v La Trompeuse sur la commune. Selektivní třídicí centra jsou přístupná široké veřejnosti, což potvrzuje rostoucí citlivost Foyalais na otázky ekologické odpovědnosti.
Několik katastrofy zvýšenou mortalitu XIX th století, populace je pod 17 000 obyvatel. Populační růst byl významný po celé století, od roku 1891 (po poslední katastrofě ve městě) do roku 1990, zejména po roce 1954, počátkem 90. let dosáhl 100 000 obyvatel. Město poté pravidelně ztrácelo populaci (82 502 obyvatel). V roce 2015).
Vývoj počtu obyvatel je znám pomocí sčítání lidu, která se v obci provádějí od roku 1853, což je první sčítání po oddělení v roce 1946. Od roku 2006 zákonné populace obcí každoročně zveřejňuje Insee . Sčítání je nyní založeno na každoročním shromažďování informací, které se postupně týkají všech městských území po dobu pěti let. U obcí s více než 10 000 obyvateli se sčítání provádějí každý rok na základě výběrového šetření vzorku adres představujících 8% jejich bytů, na rozdíl od jiných obcí, které mají každý rok skutečné sčítání.
V roce 2018 mělo město 78 126 obyvatel, což je pokles o 7,19% ve srovnání s rokem 2013 ( Martinik : -4,35%, Francie bez Mayotte : + 2,36%).
1853 | 1867 | 1894 | 1901 | 1936 | 1954 | 1961 | 1967 | 1974 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
13 130 | 16 721 | 17,274 | 24 692 | 52,051 | 60 648 | 84 811 | 96 943 | 98 807 |
1982 | 1990 | 1999 | 2006 | 2011 | 2016 | 2018 | - | - |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
99 844 | 100 080 | 94 049 | 90 347 | 86 753 | 81 017 | 78,126 | - | - |
Srovnání mezi roky 2006 a 1990 ukazuje velmi mladou populaci v roce 1990 a postupné stárnutí v roce 2006, zejména u žen:
|
|
Obec má 25 mateřských škol, 59 základních škol, 8 vysokých škol, 4 střední odborné školy, 3 obecné veřejné střední školy a 7 škol podle smlouvy.
Nemocnice ve Fort-de-France mají celkem přibližně 1900 lůžek.
Fort-de-France Fakultní nemocnice se skládá ze čtyř provozoven (cca 1300 lůžek) a dostane přibližně každý rok 40.000 pacientů:
Ostatní zařízení jsou:
Ve městě jsou také analytické laboratoře a specializovaní lékaři.
Každý rok v listopadu se koná mezinárodní půlmaraton ve městě Fort-de-France. Je to nejdůležitější sportovní událost pořádaná městem Fort-de-France.
Mnoho stadionů a hal vítá sportovní a zdravotní nadšence:
Sportovní halyFort-de-France má několik sportovních klubů:
Velcí hráči Colonial Clubu od jeho založení až po současnost jsou: Albert Détournel, Robert Juliéno, Jacques Jean-Baptiste-Edouard, Guy Mardayé, Jean Trémor, Léon Borry, Roger Jean-Noël, Claude Cayol, Victor Jean-Baptiste , Victor M'Quiby a José Goron .
Golden Star Fort-de-France je prvním klubem West Indian-Guyanese aby dosáhli 32 th finále Coupe de France v roce 1974 poté, co jeho vítězství proti cílům US Melun 2: 1, ale ztratil proti OGC Nice, o 8 góly na 0. Velcí hráči všech dob Zlaté hvězdy jsou: Daniel Charles-Alfred , Hamid Did, Serge Son, Frédéric Betzy, Denis Bellerose, Pierre Verdeau, Pablo Jean-Baptiste, Camille Zali, Serge Stattner, Charles Filin, Félix Zéline, Francky Forest, Jean-Pierre Pilotin, Henri Alonzeau, José Marie-Rose, Joël Saliber, Thierry Fondelot , Frédéric Piquionne , Mathias Coureur a Fabrice Reuperne .
Excelsior zažil své slavné dny v letech 1987 až 1989 ziskem 3 martinských mistrovských titulů. Tento skvělý tým tvořili následující hráči: Raymond Dijon, Gérard Dijon, Francis Rambo, Jean-Luc Largen, Christian Caronique, Camille Marguerite, Patrick Ferrand, Marcel Cassildé, Jean-Claude Linéré a Georges Login . Tento tým v té době tvořil páteř martinského fotbalového týmu .
Web aplikace Excelsior Fort de France
Ve Fort-de-France jsou dva hlavní stadiony:
Pohled na stadion Desclieux ve Fort-de-France.
Katolické náboženství (církev Antil) se praktikuje v arcidiecézi Saint-Pierre a Fort-de-France . Od té doby7. března 2015, M gr Davida Macaire ‚s arcibiskupem v katedrále St. Louis Fort-de-France.
Na území obce Fort-de-France se nachází 9 církevních budov . Zde je seznam níže:
Fort-de-France je sídlem Martinické obchodní a průmyslové komory .
V roce 2008 byla průměrná daň z příjmu domácnosti bylo 12 743 € , uvádění Fort-de-France 30 716 th místo mezi 31 604 obcích s více než 50 domácností v metropolitní Francii.
Aktivní populace ve městě dosáhla při sčítání lidu z roku 2006 celkem 40 331 osob a počet pracovních míst 45 793. Polovina zaměstnavatelských zařízení na Martiniku se nachází v okolí Fort-de-France a Le Lamentin, tj. 1 394 veřejných a 3324 soukromých v roce 2008 byla míra nezaměstnanosti 25,6%.
Rozdělení zaměstnaných pracovníků podle socioprofesní kategorie v roce 2006
Farmáři | Řemeslníci, obchodníci, vedoucí firmy | Manažeři, intelektuální profese | Střední profese | Zaměstnanci | Pracovníci | |
---|---|---|---|---|---|---|
Fort-de-France | 0,3% | 7,2% | 12,8% | 25,6% | 38,2% | 15,8% |
národní průměr | 2,2% | 6,0% | 15,4% | 24,6% | 28,7% | 23,2% |
Zdroje dat: INSEE |
Radnice ve Fort-de-France a Generální rada jsou hlavními zaměstnavateli.
Mezi největší zaměstnavatele patřily EDF (450 zaměstnanců), France-Télécom (740 sal.), Obchody Carrefour (190 sal.) A Hyper U (125 sal.), Edice France Antilles (220 sal.), Call centrum Groupama ( 140 zaměstnanců) a mnoho dalších obchodů, bank (Crédit Mutuel, 290 zaměstnanců, BNP, 210 zaměstnanců atd.) A pojišťoven, dočasných agentur, stavebních a servisních společností (společné stravování, bezpečnost, údržba zeleně atd.) ...
La Cour Perrinon je nákupní centrum v samém srdci historického centra města, které bylo slavnostně otevřeno4. prosince 2008.
Nákupní centrum se nachází v samém srdci centra města a nabízí celou řadu obchodů a služeb, stejně jako podzemní parkoviště s 600 místy.
Přístav Fort-de-France je nejdůležitějším obchodním přístavem na Martiniku. Rozkládá se na několika místech (kontejnerový terminál v Pointes des Grives, nábřeží v zálivu Tourelles (severní a jižní), západní nábřeží, opravná nádrž a výletní terminál Pointe Simon).
Komora průmyslu a Martiniku podařilo přístav Fort-de-France v letech 1964 a 2013. Nicméně, jelikož 1 st 01. 2013 je veřejná instituce " Port Authority of Martinique to, kdo se stará o správu přístavu .
Fort-de-France je 6 th přístavu kontejnery ve Francii s 160.000 kontejneru TEU zacházet každý rok, a první práce kaluž zámořské francouzštině , s asi 1 000 přímých pracovních míst. V přístavu se každoročně manipuluje s přibližně 3 miliony tun nákladu, z čehož 70% tvoří dovoz. Jedná se hlavně o ropu určenou pro rafinérii SARA a různé kontejnerové zboží pro martinské spotřebitele (domácí spotřebiče, multimédia, potraviny atd.). Téměř 80% dovozu na Martinik pochází z Evropy, ale hlavně z kontinentální Francie. Co se týče vývozu a rafinovaných ropných produktů jsou stále hlavním vývozním artiklem, a následně s banány (280.000 tun ročně) poslán do Evropy v chladicích nádobách, což umožňuje Martiniku na místo, 16 th místo banánů dovážejících zemí v Evropě.
Téměř 96% zboží dováženého nebo vyváženého na Martiniku prochází přístavem Fort-de-France, což jasně ilustruje význam přístavu a jeho námořních cest.
Přístav Fort-de-France hraje zásadní roli také v osobní dopravě, ať už v oblasti plaveb nebo mezi ostrovy. S 110 023 cestujícími na okružní plavbě a 127 704 cestujícími mezi ostrovy v roce 2012 je přístav důležitým spojením pro turistickou ekonomiku ostrova a pro mobilitu lidí v Karibiku.
Přístav také nakládá a vykládá vozidla za do Evropy pomocí lodí ro-ro ( RORO ).
Cestovní ruch a podnikáníNa ploše patnácti hektarů, poblíž ústí Rivière Madame, bylo zřízeno obchodní centrum Pointe-Simon. Zahrnuje:
Celá zastavěná plocha zajišťuje městský komplex o rozloze 24 000 m 2 .
Ve druhé fázi je také plánována nákupní pasáž typu „kreolská vesnice“ zvaná Fort-de-France antan lontan , poblíž „Maleconu“ a zpět do zástavby na Boulevard Alfassa.
28. dubna 2012 byly dokončeny fasády věže a kondominia a dokončena skořepina třetí budovy (architekti Erick Orville a Frank Brière), což je také den demontáže posledního jeřábu na místě.
V roce 2019 byly služby řetězce Martinique 1 re instalovány na 2 podlažích ve věži Lumina.
obchodní centrum a věž Lumina během jeho výstavby.
Konec staveniště, při pohledu z autobusového nádraží.
Pohled na Business Center, centrum modernosti ve městě Creole
Pohled na Fort-de-France, z Kalvárie.
Kostel Saint-Antoine des Terres-Sainville.
Kostel Balata ve Fort-de-France: miniaturní replika baziliky Nejsvětějšího srdce Montmartru v Paříži .
Pláž „Française“ mezi zálivem a pevností Fort Saint-Louis, podél „Maléconu“.
Fort Saint-Louis (námořní základna).
Bývalá soudní budova, která se stala kulturním prostorem Camille-Darsières.
Schœlcherova knihovna.
Stará radnice, která se stala divadlem a muzeem Aimé-Césaire pro starostu-básníka, otce hnutí negritude.
Gueydonský most a kašna na kanálu Levassor (řeka Madame, centrum města).
Regionální muzeum historie a etnografie.
CMAC Atrium, 6 rue Jacques-Cazotte, 97200 Fort-de-France.
Fort-de-France je název románu Pierra Benoita publikovaného v roce 1933 .
Kuchyně se skládá z kreolských pokrmů : černý pudink, bílý pudink vyrobený z ryb, acras (lívance) z tresky nebo krevet, plněné kraby, uzené, kolumbie ... Je založen na místních produktech: mořské plody, ovoce a exotická zelenina ...
Databáze a záznamy