Rodné jméno | Římský kacew |
---|---|
Aka | Émile Ajar, Shatan Bogat, Fosco Sinibaldi |
Narození |
21. května 1914(8. května juliánského kalendáře ) Ruská říše ve Vilniusu |
Smrt |
2. prosince 1980 Paris 7 th Francie |
Státní příslušnost | Ruský pak sovětský (1914-1935) , francouzský (1935-1980) |
Země trvalého pobytu |
Ruská říše (1914-1921) Polsko (1921-1928) Francie (1928-1980) |
Diplom |
Právnická fakulta Aix-en-Provence Pařížská právnická fakulta |
Primární činnost | Diplomat , spisovatel , letec , filmař |
Ocenění | Prix Goncourt ( 1956 a 1975 ) |
Psací jazyk | Francouzsky , anglicky , polsky , rusky |
---|---|
Žánry | Román a povídky |
Primární práce
Roman Kacew , řekl Romain Gary , je diplomat a spisovatel Francouzi , jazyky, francouzsky a anglicky , narozen21. května 1914 (8. květnav juliánském kalendáři ) ve Vilně v Ruské říši (dnešní Vilnius v Litvě ) a zemřel dne2. prosince 1980v Paříži . V různých obdobích svého života byl také letcem , vojákem , odbojářem (stal se společníkem osvobození ), scenáristou a režisérem .
Důležitým francouzský spisovatel druhé poloviny XX th století, je zvláště známý v 1970 pro literární mystifikace, které ho vedly k podpisu několik románů pod alias Émile Ajar , zatímco skrývají svou skutečnou identitu: on je tím jediným romanopisec byli schopni dvakrát obdržet Goncourtovu cenu , druhá cena byla udělena románu napsanému pod tímto pseudonymem .
Romain Gary během svého dospělého života ve své práci, jejíž opětovné čtení ukazuje „ pikareskní hru na jeho více identit“, ale také v prohlášeních pro média i v oficiálních prohlášeních, uvedl různé verze svého původu, různé : jeho název (Kacew, od Kacew); jeho místo narození (Nice, v ruské oblasti Kursk , Wilno); státní příslušnost jeho otce (ruština, gruzínština , tatarština , mongolština ); matka jeho (ruský Žid, francouzský); samotné informace často zkreslovány médii („Kyjev“, „v Rusku poblíž polských hranic “). Jde tak daleko, že svého otce popírá - prezentuje se jako „ ruský židovský parchant , kříženec s Tartarem “ - nebo dokonce naznačuje a v různých spisech a rozhovorech vede legendu, že je synem ruského herce Ivana Mosjoukina .
Ve skutečnosti se Roman Kacew („řezník“ v jidiš, z hebrejštiny katsav , vyslovovaný v polštině [ k a t͡s ɛ f ] ), ze dvou aškenázských židovských linií , narodil podle juliánského kalendáře 8. května 1914 (21. května 1914v gregoriánského kalendáře ) ve Vilniusu (Bильнa), kapitál vlády Vilně v Ruské říše - město, která se stala Wilno v Polsku v meziválečném období , pak Vilnius v Litvě . Dokazuje to osvědčení „Rabinátu vlády Vilniusu“ napsané v hebrejštině a ruštině ze dne8. května 1914( Juliánský kalendář ), kterým se prokazuje, že je synem Arieh-Leïba Kacewa a Miny Owczyńské (1879-1941), ženatých ve Wilnu dne28. srpna 1912.
Arieh-Leïb („lev“ v hebrejštině a jidiš, odtud francouzizace v „Léon“) Kacew se narodil v roce 1883 ve Vilniusu; v roce 1912 se stal partnerem v rodinné kožešinové dílně a obchodě (rue Niemecka / Daïtsche Gas = německá ulička) a byl součástí druhého cechu obchodníků. Je také správcem synagogy na ulici Zawalna. Je tedy součástí středoburžoazie ve Vilniusu.
Mina Owczyńska, dcera Josela (Joseph) Owczyńského, se narodila v roce 1879 ve Święciany ( litevském Švenčionys ), malém městečku 80 km od Vilniusu, kde studovala střední školu v jidiš a ruštinu na židovské škole a kde se účastnila skupina mládeže socialistické orientace , „kruh Yehoash“. Poprvé se provdala za Reouvena Bregsteina, původem z Kaunasu jako Mina matka, a rozvedla se s ním. O tomto prvním manželství nevíme nic jiného, než o synovi jménem Joseph Bregstein narozený v roce 1902, který podle všeho žil s mladým římským deBřezen 1922 na Dubna 1923 před smrtí na nemoc krátce poté.
Z Mina bratrů je nejdůležitější Romain Gary Eliasz, také emigroval do Francie, otec Dinah (1906), sám manželka Paula Pavlowitche (1893-1953) a matka Paul-Alex Pavlowitch (1942).
Roman a jeho rodiče jsou ruské národnosti, poté se stanou Poláky, když se Wilno a jeho region po první světové válce začlení do obnoveného Polska .
Během této války byl jeho otec mobilizován v ruské armádě, zatímco Roman byl ještě velmi malé dítě. Mina a Roman odjíždějí z Vilniusu do Švenčionys, kde stráví několik měsíců, poté je obecná míra vyhnání Židů z první linie zavazuje k tomu, aby strávili několik let ve správném Rusku. Informace o tomto pobytu v Rusku jsou poněkud nejasné: Romain Gary ve svých knihách evokuje pobyty v Kursku a Moskvě , cestu po Rusku na saních a vlacích, setkání revolučních námořníků v blíže neurčeném přístavu; během tohoto období by Mina byla herečkou, která by se také účastnila revoluční propagační akce . Žádný nezávislý zdroj tato tvrzení nepotvrzuje.
V Polsku (1921-1928)Přítomnost Miny Owczynské (a Romanky) ve Vilniusu je doložena z Září 1921od registrů nájemníkům v budově n o 16 Street Wielka Pohulanka, kde budou žít několik let. Jejich návrat bezpochyby navazuje na mír v Rize (Březen 1921), která ukončila válku mezi sovětským Ruskem a mladou Polskou republikou.
Demobilizovaný Leïb Kacew se k nim připojil v neznámém termínu, ale v roce 1925 odešel z domova, aby žil s jinou ženou, Fridou Bojarskou, se kterou měl dvě děti, Walentynu (1925) a Pawela (1926). Rozvod Miny a Leïba je vyslovován vKvěten 1929a téměř okamžitě se znovu oženil s Fridou (čtyři členové nové rodiny Kacewů zemřeli během druhé světové války ). Romain Gary stěží řekl nebo napsal cokoli o době, kdy jeho otec žil s ním a Minou ve Vilniusu, ani o rozluce a rozvodu. Svého otce však znovu viděl v roce 1933 ve Varšavě. Zmiňuje soukromé lekce (housle, šerm, střelba z pistole, tanec), ale ne školy, které navštěvoval. V březnu-Dubna 1925Krátce před rozchodem ho matka vezme do Bordighery, kde poprvé spatří moře.
Romana pak vychovává jeho matka, kterou představí jako divadelní herečku. Po rozchodu se setkala s finančními problémy, protože už neměla příjem z obchodu s kožešinami svého manžela a její malý obchod s klobouky jí přinesl velmi málo peněz. vSrpna 1925, ona a Roman odešli z Vilniusu do Švenčionys, poté se usadili ve Varšavě v roce 1926 , kde již byli přítomni další členové rodiny Owczynských, zejména další bratr Miny, Boris (1890-1949), právník, u kterého jsou hostováni. Zdá se, že Roman byl vzděláván na polské vysoké škole (Górskiego College), kde je terčem alespoň slovního antisemitismu . Rovněž chodí na soukromé lekce francouzštiny.
v Srpna 1928, získají turistické vízum do Francie. Jeho matka je přesvědčena, že v této zemi se její syn bude moci plně uplatnit jako diplomat nebo umělec.
Ve FranciiMina Owczynska a její 14-meziročně starý syn Roman dorazí v Mentonu na23. srpna 1928a usadit se v Nice , kde už je jeho bratr Eliasz a jeho rodina; the1 st říjenRomain začíná nový školní rok v Massena High School , přímo integrován ve třídě 4 tis . Mina poté podnikne nezbytné kroky k získání povolení k pobytu, které je uděleno, avšak pod podmínkou, že nebude vykonávat žádnou práci.
Ve skutečnosti je povinna si vydělávat na živobytí, nejprve prodávat luxusní zboží „na černo“ ve velkých hotelech v Nice nebo Cannes , poté se postarat o prodej nemovitostí; jeden z jeho klientů mu nakonec svěřil správu malého hotelu, penzionu Mermonts, na bulváru 7 Carlone (nyní bulvár François-Grosso).
Nyní, když používal své francouzské křestní jméno (Romain), se jeho syn vyznamenal na střední škole ve francouzštině a získal v roce 1929 první cenu za recitaci a v letech 1931 a 1932 cenu za francouzské složení, ale „v jiných předmětech kromě němčiny mluví a píše velmi dobře, je průměrný “. Jeho přátelé v té době byli jako on cizinci nebo z rodin cizího původu: François Bondy (1915-2003); Alexandre Kardo Sissoeff; Sigurd Norberg; René a Roger Agid, jejichž rodiče provozují několik velkých hotelů v Nice (a jeden v Royat , Puy-de-Dôme), zejména L'Hermitage v Cimiez ; jako takové znají přímo Romainovu matku.
On absolvoval z bakalářského ve filozofii vČervence 1933 se zmínkou „spravedlivý“.
Poté, co začal studovat právo v Aix-en-Provence vŘíjen 1933„Následující rok Roman Kacew odešel, aby je mohl sledovat v Paříži , pravděpodobně díky finanční pomoci, kterou mu poskytl jeho otec při příležitosti jejich setkání ve Varšavě v létě roku 1934. Právnické vzdělání získal vČervenec 1938, zatímco současně sledoval vyšší vojenskou přípravu ve Fort Montrouge : „Zatímco čekal na své začlenění do francouzské armády, Gary po průměrných studiích procházel svým postupem. Recenzuje brzy ráno a většinu času tráví psaním.
V této době publikoval své první povídky v týdeníku Gringoire , který nebyl původně orientován na extrémní pravici . První, L'Orage , se objevila na15. února 1935, což jí umožňuje, aby již nebyla finančně závislá na své matce, která se sužovaná cukrovkou závislou na inzulínu opotřebovala, aby se připravila na budoucnost svého syna. Gary se vzdává velkorysých odplat vyplácených týdeníkem, když noviny ukazují fašistické a antisemitské myšlenky ; píše dopis redakci, aby v podstatě řekl: „Ten chléb nejím.“ »V roce 1937 několik vydavatelů odmítlo jeho první román Le Vin des Morts .
Naturalizovaná francouzština dne 5. července 1935, Romain Gary je zapsán dne 4. listopadu 1938ve vzdušných silách na letecké základně Salon-de-Provence . Na konci tříměsíčního výcviku kadeta důstojníka v záloze na observatoři Avord poblíž Bourges absolvuje výstupní zkoušku.Březen 1939a je jedním ze dvou studentských pozorovatelů propagace, která selhala, mezi 290 . Na rozdíl od všech praktik, které se zdají, mu byla udělena pouze hodnost desátníka . Toto selhání je pravděpodobně mírou diskriminace kvůli jeho příliš nedávné naturalizaci. Byl jmenován kulometčíkem, poté se musel spokojit s hodností seržanta.
Když vypukne válkaZáří 1939, Romain Gary je mobilizován jako střelecký instruktor ve škole pozorovatelů v Bordeaux-Mérignac , kde se letecká základna Avord stáhla.
Svobodná FrancieVroucí obdivovatel generála de Gaulla reagoval na výzvu z 18. června, ale nešel přímo do Londýna . The20. června 1940, do Alžíru se dostane letadlem , poté do Maroka , kam jede autobusem do Casablanky . Britská nákladní loď, Oakrest , ho odvedla do Glasgow , kde vystoupil22. července 1940. Okamžitě se přidal ke svobodným francouzským vzdušným silám (FAFL). Pobočník vZáří 1940, slouží na Středním východě , v Libyi a Koufře vÚnora 1941, v Habeši, poté v Sýrii, kde dostal tyfus a strávil šest měsíců na nemocničním lůžku. Po rekonvalescenci se připojil k pobřežní sledovací letce v Palestině a vyznamenal se při útoku na italskou ponorku .
Je certifikován jako pozorovatel v Duben 1941, povýšen na poručíka 15. prosince 1942.
v Února 1943, je připojena ve Velké Británii k lotrinské bombardovací skupině . Je přidělen ke zničení odpalovacích základen raket V1 . Během tohoto období si Romain Kacew vybral jméno Gary - což znamená v ruštině „popáleniny!“ „V imperativu - který si uchová občanský stav z roku 1951:„ Romain Gary “se stane jeho francouzským jménem ve francouzském občanském stavu v říjnu tohoto roku.
Jeho matka, kterou nadovšetko miloval a která ho tlačila, aby se „stal někým“, zemřela 16. února 1941 ; V Slib úsvitu spisovatel říká, že se o něm dozvěděl až v roce 1944, během svého triumfálního návratu do Nice po válce:
"Zelená a černá stuha osvobození prominentně na mé hrudi, nad Čestnou legií, Croix de Guerre a pěti nebo šesti dalšími medailemi (...) Vracel jsem se domů poté, co jsem předvedl způsobilost světa, dal formu a což znamená osud milovaného člověka. […]
V hotelovém penzionu Mermonts, kde jsem zastavil džíp, mě nikdo nepřijal. Matně jsme tam matně slyšeli, ale neznali jsme ji. Moji přátelé byli rozptýleni. Trvalo mi několik hodin, než jsem zjistil pravdu. Moje matka zemřela o tři a půl roku dříve, několik měsíců po mém odchodu do Anglie (…). V posledních dnech před smrtí napsala téměř dvě stě padesát dopisů, které poslala své přítelkyni ve Švýcarsku. (...) Takže jsem i nadále přijímal od své matky sílu a odvahu, které jsem potřeboval k vytrvalosti, když byla mrtvá déle než tři roky. Pupeční šňůra nadále fungovala. "
Ve skutečnosti je tato epizoda literárním vynálezem: Romain Gary, který znal zdravotní stav své matky, byl rychle varován „velmi brutálním telegramem“ o její smrti, na což dohlíželi jeho kamarádky z dětství Sylvia Roubová a René Agid - jimž La Promesse de l'Aube je oddaný - a aniž by napsal jediné písmeno.
Jako pozorovatel nahrazuje Pierra Mendèse France v posádce poručíka Arnauda Langera . Lt. Gary je zvláště pozoruhodný25. ledna 1944zatímco v hlavní rovině formace šesti. Je zraněn a pilot Arnaud Langer je oslepen, ale Gary ho vede, řídí ho, uspěje v bombardování a přivede letadlo zpět na základnu. Tato verze je zpochybňována rozhlasem, René Baudenem , který tvrdí , že zranění, které utrpěl pozorovatel Romain Gary, by mu nedovolilo přivést zařízení na základnu, protože způsobil jeho mdloby .
Provedl na západní frontě více než dvacet pět misí, celkem více než šedesát pět hodin války. On byl dělal společníka osvobození a jmenován kapitánem vBřezna 1945, na konci války .
Po ukončení nepřátelských akcí zahájil Romain Gary kariéru diplomata ve službách Francie s ohledem na služby poskytované za jeho propuštění. Jako takový zůstal v Bulharsku (1946-1947), v Paříži (1948-1949), ve Švýcarsku (1950-1951), v New Yorku (1951-1954) - ve Stálé misi Francie při OSN , kde pravidelně si mnul jezuitu Teilharda de Chardina, jehož osobnost ho hluboce poznačila a inspirovala zejména postavou otce Tassina v Les Racines du ciel - v Londýně (1955), poté jako generální konzul Francie v Los Angeles (1956) -1960). Po návratu do Paříže zůstal bez funkce až do svého propuštění z ministerstva zahraničních věcí v roce 1961.
V roce 1937 byl zamítnut jeho román Víno mrtvých (poprvé vyšlo v roce 2014). vLeden 1945Romain Gary vidí svůj román Evropské vzdělávání vydaný v edicích Calmann-Lévy ; vyznačuje se cenou kritiků . Právě jeho pověst spisovatele Les Racines du ciel , oceněného Goncourtovou cenou v roce 1956, se mezi veřejností rozšířila. Ve stejném roce také obdržel cenu Durchon-Louvet od Académie française za svou práci. Od publikace The Promise of the Dawn v roce 1960 se stále více věnoval své spisovatelské činnosti, psal také pod různými pseudonymy, z nichž vrcholný a nejznámější Émile Ajar označil konec své kariéry čtyřmi romány. Jedinečný fakt, že pro La Vie devant soi získá druhou Goncourtovu cenu17. listopadu 1975, spuštěním „aféry Émile Ajar“ na konci 70. let, kdy Gisèle Halimi , Garyho právnička, oznámila počáteční volbu svého klienta Ajar odmítnout cenu, což přimělo tisk k prošetření toho, o kterém se domnívala, že je skutečným autorem, Paul Pavlowitch . „To, co nazýváme“ Ajar aféru „ve skutečnosti skrývá skutečný pokus o identitě a umělecké obnovy“ .
Bezprostředně po válce , v letech 1946 až 1956, pronásledovala literární postava přeživšího holocaustu románové dílo Romaina Garyho, který uvažoval o otázce: jak žít po Osvětimi? Je to Tulipe ve stejnojmenném díle (1946), který se při opuštění Buchenwaldu usazuje v „novém světě“ Harlemu ; byl to Vanderputte v Le Grand vestiaire (1948), kdo odsoudil síť odbojářů ; byl to společník osvobození Jacques Rainier v Les Couleurs du jour (1952), který viděl rozpad ideálu Svobodné Francie a zapsal se jako dobrovolník do Koreje ; je to Morel v Les Racines du ciel (1956), který přežil zážitek z koncentračního tábora představováním stád slonů, kteří bili savanu. Je to jen s prací Émile Ajar, že odpověď přijde sublimovat svůj první spisy: „To z nezištného altruismu , o banality dobro kontrastuje s banality zla z k Eichmann . "
Literární tvorba Romaina Garyho se vyznačuje tvrdohlavým odmítáním vzdát se lidské průměrnosti. Jeho postavy jsou často mimo systém, protože jsou vzbouřeny proti všemu, co tlačí člověka k chování, díky němuž ztratí svou důstojnost. Oscilují mezi utrpením, když viděli poškozený svět, a bojem o udržení naděje za každou cenu. Můžeme říci, že sám Romain Gary viděl tyto boje, obdivuhodně mísící drama a humor. V autobiografické zprávě Chien blanc (1970) napsané v kontextu boje za občanská práva ve Spojených státech v letech 1967–1968 píše: „Je opilý,“ čestně potvrdil Saint-Robert a je do jisté míry pravda, i když se nikdy nedotknu alkoholu, marihuany nebo LSD, protože jsem na sebe příliš výstřední, abych byl schopen tolerovat rozloučení s tak příjemnou společností prostřednictvím pití nebo drog. Ale opil jsem se rozhořčením. Takto se člověk stává spisovatelem. Pak: „Píšu hodinu nebo dvě: tento způsob zapomínání ... Když píšete knihu, řekněme, o hrůze války, neodsoudíte hrůzu, zbavíte se jí ...“
Literární tvorba Romaina Garyho je pravidelně adaptována na film a sám se o tuto disciplínu několikrát zajímá. V roce 1958 napsal scénář k adaptaci románu Les Racines du Ciel režiséra Johna Hustona a poté se podílel na scénáři filmu Nejdelší den z roku 1962. Romain Gary se později pokusil vytvořit dva filmy, jejichž autorem byl : v roce 1968 zemřou ptáci v Peru , spolu s Jeanem Sebergem , Pierrem Brasseurem a Mauricem Ronetem ; poté v roce 1972 Police Magnum s Jeanem Sebergem , Jamesem Masonem a Stephenem Boydem . Zúčastnil se poroty festivalů v Cannes v roce 1962 a Berlíně v roce 1979.
V roce 1978, během rozhovoru s novinářkou Caroline Monneyovou, když mu položila otázku: „Stárnutí?“ ", Romain Gary odpovídá:" Katastrofa. Ale to se mi nestane. Nikdy. Představuji si, že to musí být hrozná věc, ale stejně jako já nejsem schopen stárnout, uzavřel jsem s tím pánem smlouvu tam nahoře, víš? Uzavřel jsem s ním smlouvu, kterou nikdy nezestárnu. “
Romain Gary spáchal sebevraždu dne 2. prosince 1980s revolverem ráže 38 Smith & Wesson a střelil si do úst. Zanechává dopis s tajemným datem „Den D“, ve kterém je napsáno zejména: „Žádný vztah s Jeanem Sebergem “ (herečka sama spáchala sebevraždu30. srpna 1979). Companion of the Liberation , má nárok na francouzská vojenská vyznamenání následovaná ruským skandováním během jeho pohřbu v kostele Saint-Louis des Invalides dne9. prosince 1980. The15. března 1981, jeho poslední společník Leïla Chellabi rozptýlí svůj popel podle svých představ ve Středozemním moři u Mentonu .
Podle Rogera Greniera , redaktora a přítele Romaina Garyho, o dni jeho smrti: „Pokusil jsem se rekonstruovat jeho den. Obědval s Claudem Gallimardem, aby promluvil o svých daních . Když měl příští den odejít na výlet, šel za zdravotní sestrou a zeptal se jí, jaké léky má brát. Šel do Ženevy, aby změnil svou vůli. Existují pochybnosti ... Podle některých jeho přátel byl zavražděn příbuzným ... Existují dvě protichůdné verze, já balancuji mezi jednou a druhou. "
Ve sbírce důvěrných informací v podobě rozhovorů poskytnutých rozhlasu v roce 1980 učinil Romain Gary toto prohlášení: „Jediná věc, která mě zajímá, jsou ženy, nemyslím ženy, buďte opatrní, říkám žena, ženskost“ . Z mladistvých lásek Romana Kacewa můžeme citovat Christela Söderlunda, mladého švédského novináře, kterého potkal v Nice vČervence 1937. Mladá matka, vdaná, následuje Romaina do Paříže a plánuje se rozvést, ale po několika měsících se rozhodne vrátit se do Švédska za svým manželem.
Poté se zamiluje do Ilony Gesmayové, mladé o čtyři roky starší maďarské židovky, která bude inspirovat autorku Slib úsvitu , Noc bude klidná a Evropa . Její rodina má přerušil ji jídlo, ona se rozhodne k návratu do Budapešti vBřezen 1940 ; válku přežije, ale stane se schizofrenní a Romaina už nikdy neuvidí, což vypráví v povídce Bez dechu . Říká o ní, že je jedinou ženou, kterou kdy miloval, a že obdivoval její „angorské šedé“ oči. Romain Gary také v této povídce popisuje dopisy, ve skutečnosti stále stejné, které od ní začal dostávat od roku 1953. V reakci na něj, ale stále dostávající stejnou odpověď, se dozvěděl, že byla zavřená v nemocniční psychiatrii v Belgie a že neúnavně píše stejný dopis během desítek minut přehlednosti, které má denně. Dopisy, které posílá Iloně, zachytí lékaři, kteří nechtějí mladou ženu šokovat. Jeho sestra vysvětlí Romainovi Garymu, že Ilona, když je jasná, vždy žádá o zprávy o „jejím Romainovi“.
v Dubna 1945„Roman Kacew se oženil s britskou dopisovatelkou Lesley Blanchovou, kterou potkal před rokem, ale Ilonova láska ho pronásleduje i nadále. V roce 1959 se seznámil s americkou herečkou Jean Sebergovou, se kterou se zamiloval a s níž zahájil románek. V roce 1963 se rozvedl, aby se oženil s Jeanem Sebergem. Jejich syn, Alexandre Diego Gary , se narodil v roce 1962, ale Romainovi se díky jeho spojení podařilo vypracovat rodný list z roku 1963, který měl chránit vzhled. Tajný oddací list se nachází v Korsice v roce 2010, mezi ním a herečkou, stejně jako tehdejší svědek fotografa. V letech 1964 až 1970 Romain Gary často chodil na Mallorku , kde vlastnil vilu poblíž Andratxu .
S Jeanem Sebergem jako hlavní herečkou bude natáčet své dva filmy, včetně filmu Police Magnum (původní název Zabij! ) Z roku 1971 ve Španělsku . V roce 1968, kdy se Romain Gary během natáčení filmu La Kermesse de l'Ouest dozvěděl o románku mezi svou ženou a Clintem Eastwoodem , nastoupil do letadla a vyzval herce na souboj s revolverem, ale „americký kovboj“ ustoupil stranou. . Rozešli se a rozvedli se v roce 1970. V roce 1978 se seznámil s Leïlou Chellabi , tanečnicí, modelkou, rozhlasovou moderátorkou a textařkou. Bude jeho posledním společníkem a příjemcem.
Po zmizení Romaina Garyho se dozvídáme, že je skutečným autorem čtyř románů podepsaných pseudonymem Émile Ajar . Jedná se o blízkého příbuzného Romaina Garyho, Paula Pavlowitche (jeho malého bratrance), který zastával roli Ajara u tisku (zejména u Yvonne Baby v Le Monde a týdeníku Le Point, který v Lot našel „Ajar“ a publikoval po dva týdny v roce 1973 články a literární rozhovor s Paulem Pavlowitchem od Jacquese Bouzeranda , v předvečer Goncourtovy ceny). Romain Gary už poslal rukopisy NRF v roce 1930 pod pseudonymy Françoise Mermonta (pojmenovaného podle hotelového penzionu v Nice, kde je jeho matkou manažerka) nebo Luciena Brûlarda (další variace na téma ohně - viz níže) - poté ), které však nejsou přijímány. Romain Gary je tak jediným spisovatelem, který byl dvakrát odměněn Goncourtovou cenou , což je podle pravidel této soutěže oficiálně nemožné. Svou první cenu získal pod svým obvyklým jménem pro Les Racines du ciel v roce 1956 a podruhé pod pseudonymem Émile Ajar pro La Vie devant soi v roce 1975. Obě jména jsou podobná, částečně v touze nejednoznačný mystifikace (v ruštině , Gary znamená „spálení“ ( 2 th osoba singulární k imperativu), pak qu'Ajar, což bylo jméno herečky matky znamená „žhavý“ [ жар ]). Kromě toho je možné v Ajarových textech najít typické Garyho fráze.
Ajax / Garyho podvod by všichni nezůstali bez povšimnutí. Ve svém autobiografickém románu Přijatý Otec , Didier van Cauwelaert hlásí, že student fakulty dopisů v Nice, kterého názvy Hélène, by připravily dva roky před zveřejňováním, podpůrnou monografii, ke zděšení svých profesorů. že Gary a Ajar byli stejní.
Přidejte qu'Ajar a Gary nebyly jeho jedinými pseudonymy (jak publikoval spisovatel), protože je také autorem politického thrilleru Shatan Bogat (rusky „ Satan the rich“): The Heads of Stéphanie a satirická alegorie proti OSN by Fosco Sinibaldi ( Fosco znamená „Temná“ v italštině , Sinibaldi by to pocta Garibaldi ): Muž s Dove .
Jméno Romain Gary dostalo v roce 2006 propagace Národní správní školy (2003-2005), Institutu politických studií v Lille (2013) a Institutu politických studií ve Štrasburku (2001-2002) v roce 2006. na site-Romain Gary v 15 th arrondissement Paříže a na dědictví knihovny v Nice . Francouzský institut v Jeruzalémě také nese název Romain Gary.
The 16. května 2019, jeho práce se objevuje ve sbírce Pléiade pod vedením Mireille Sacotte.
V letech 2007-2008 byl film La Vie devant soi upraven pro divadlo Xavierem Jaillardem v inscenaci Didiera Longa a získal tři Molières (nejlepší divadelní adaptace, nejlepší herečka, nejlepší divadelní produkce).
V letech 2007-2009 hrál Christophe Malavoy Romaina Garyho v divadle v Gary / Ajar .
V roce 2015 společnost Les Anges au Plafond vytvořila show RAGE, která kombinuje výtažky z La Promesse de l'Abe , Pseudo a Gros-Câlin a zobrazuje „tohoto muže, který prochází lžemi, aby řekl svou pravdu“. O dva roky později, v roce 2017, v koprodukci s Maison de la Culture de Bourges adaptovali román Chien Blanc , který představili pod anglickým názvem White Dog .