V jazyce je fráze jazykovou oblast , jazykové jednoty , jazykovou šíření prostor , jazykovou konvergenční prostor , jazykovou ligu , nebo termín německý Sprachbund (množné číslo Sprachbünde ) také použitý v některých jazycích jiných než němčina, jmenovat skupinu jazyků nejsou v příbuzenském vztahu nebo vzdálení příbuzní , ale geograficky sousedé, kteří mají určité konvergující rysy, nejprve strukturální. Aby to mohla být jazyková oblast, nesmí to být jazykové univerzálie ani příbuznost ani náhoda, ale výpůjčky od jednoho k druhému vyplývající z kontaktu jazyků a intenzivních a dlouhotrvajících kultur .
Myšlenka lingvistické oblasti se poprvé objevila v pracích polského lingvisty Jana Baudouina de Courtenay ( 1845 - 1929 ), které vyvinul ruský lingvista Nikolaj Sergejevič Troubetskoj ( 1890 - 1938 ), od kterého také pochází název, první ruský языковoй союз (yazykovoï soyouz) „lingvistická unie“, stejně jako její německý překlad, Sprachbund .
Jednou z obtíží je rozlišit společné rysy, kterými jsou jazykové univerzálie, ty, které jsou způsobeny příbuzenstvím, a ty, které jsou nahodilé, na jedné straně, a ty, které vyplývají z kontaktu jazyků, na jediné straně, pouze ty, které počítají k definování jazykové oblasti. V době, kdy si lingvisté ještě nebyli vědomi skutečnosti, že si člověk vypůjčuje nejen slova, ale také gramatické a další znaky , byly jazyky, které nejsou, považovány za příbuzné. Proto se předpokládalo, že thajský a čínský jazyk spolu souvisejí, a to kvůli společným rysům, jako je tonální systém , nedostatek skloňování , jednoslabičná slova a morfémy atd. Později jsme dospěli k závěru, že tyto dva jazyky jsou součástí různých rodin , a to thajsko- tai-kadajské jazyky a čínsko-čínsko-tibetské jazyky , přičemž thajština si tyto rysy vypůjčila z čínštiny, což jsou dva jazyky, které tak patří lingvistická oblast jihovýchodní Asie , spolu s dalšími jazyky.
Názory se liší, pokud jde o počet společných rysů potřebných k vytvoření jazykové oblasti. Někteří lingvisté přijímají méně než ostatní. Samozřejmě čím více jich je, tím méně pochybné je vymezení skupiny jazyků jako jazykové oblasti.
Také není snadné stanovit hranice jazykových oblastí. Teritoriální rozšíření každého prvku je obecně nerovnoměrné. Limity jejich rozšíření jsou reprezentovány řádky zvanými isoglosy , původně používané v dialektologii . Ne vždy vytvářejí svazek překrýváním, a proto je obtížné stanovit limity jazykové oblasti. Čím více isoglos je ve svazku, tím přesnější je vymezení. Jednou z nejpřesněji vymezených jazykových oblastí je oblast indiánských jazyků nazývaná mezoamerická jazyková unie . V něm je pět rysů sdílených téměř všemi jazyky a téměř neexistujících nad jeho limity, z nichž čtyři se překrývají.
Minimální počet jazyků pro vytvoření jazykové oblasti je také kontroverzní. Někteří lingvisté by měli mít alespoň tři, zatímco jiní jsou spokojeni se dvěma.
Spory se vedou také o rozšíření jazykových oblastí. Existují například autoři, kteří považují všechny jazyky Evropy za jazykovou oblast s podoblastmi, ale jiní pouze připouštějí existenci odlišných oblastí v Evropě, přičemž tato oblast jako celek je nanejvýš oblastí, kde sousední oblasti se částečně překrývají. Eifring a Theil 2005 rozlišují mezi mikroareasami, makroareasami a jazykovými oblastmi, které spadají mezi první dva typy. Příkladem makroprostředí by byla celá subsaharská Afrika , menší oblastí by byla střední Afrika , přičemž oblasti jejich dimenzí byly rozděleny na mikroplochy.
Prvním z těchto faktorů je zeměpisná blízkost jazyků.
Jazykovým faktorem pro vytvoření takové oblasti je možná existence společného substrátu, ze kterého dotyčné jazyky vzaly stejná jazyková fakta. Je to například případ balkánského lingvistického odboru , který by mohl být v souladu s některými lingvisty, což Thracol - Illyrian substrát .
Jiné faktory jsou mimojazykové, skládající se z určitých historických , sociálních , ekonomických , politických a civilizačních podmínek . Na Balkáně se to mimo jiné týká sezónního přesunu populací pastevců, kteří tam žili, a nadvlády Osmanské říše . V jihovýchodní Asii je jedním z faktorů vliv čínské civilizace v sousedních zemích.
Takové podmínky vedou ke komunikaci mezi mluvčími dotyčných jazyků, což vede k jazykovému kontaktu, dvojjazyčnosti a mnohojazyčnosti . Tak dochází k interferencím mezi jazyky , fakta o jazyce zvaná prvky adstratum jsou rozptýlena z jednoho do druhého a stávají se výpůjčkami integrovanými v jazycích, které se stávají rysy. Společné, pokud je sdílí několik.
Společné rysy jazyků jazykové oblasti patří do všech domén jazyka: syntaxe , morfologie , fonetika , prozódie , lexikon , frazeologie , ale nejsou zde zastoupeny ani z hlediska kvantitativního. Například v balkánské unii jsou nejpočetnější syntaktické rysy. Existuje asi dvacet základních běžných syntaktických konstrukcí. Nejslabším zastoupením v této oblasti je fonetická doména. V jiných oblastech se může podíl zastoupených domén lišit. Například v jihoasijské oblasti patří fonetické prvky k nejpočetnějším.
Domény, ke kterým společné rysy patří, navíc nemají stejný význam při určování, zda skupina jazyků tvoří jazykovou oblast či nikoli. Rozhodujícími faktory jsou gramatické znaky, protože jejich šíření je složitý proces, který vyžaduje alespoň jádro tvořené dvojjazyčnou nebo vícejazyčnou komunitou. I když je společný lexikon nejzřetelnějším projevem jazykových vlivů, jejich význam je méně důležitý, protože slova mohou cestovat mezi jazyky i bez pomoci dvoj- a mnohojazyčnosti. Dotyčné jazyky mají obecně společný kulturní lexikon, ale nesdílejí svůj základní lexikon. Takže v době Osmanské říše měly balkánské jazyky běžná slova vypůjčená z turečtiny , jazyka veřejné správy a městského života obecně.
Jedná se o jazykovou oblast studovanou pro nejdelší a nejznámější. Patří mezi ně Romanian , Aromanian , Megleno-rumunské , řecké , albánské , BCMS , bulharský a Macedonian , do kterého někteří lingvisté přidat turecké a romské a židovsko-španělské dialekty na Balkáně. Tyto jazyky mají řadu společných rysů, i když ne všechny je sdílejí nejvíce. Hlavní z těchto vlastností jsou:
Podle autorů oblast Baltského moře zahrnuje větší nebo menší počet jazyků. Nejmenší skupina se skládá z Fennic (zejména estonské i živé ), Indo-evropský pobaltských ( Latvian a litevská ) a Baltic německém jazyce. Mezi největší patří fénické jazyky (deset jazyků Sami , finština , estonština, živé vysílání , Karelian , hlasování , Veps ); Indoevropské jazyky, včetně pobaltských jazyků ( staropruský , lotyšský a litevský), germánských jazyků ( vysoká němčina , dolní němčina , baltská němčina, západoněmecká, západní jidiš , dánština , švédština , norština ), slovanských jazyků ( ruština , běloruština) , Ukrajinština , kašubština ); Indo-Aryan jazyk (romské dialekty oblasti) a turecký jazyk ( Karaim mluvený v Litvě , Polsku a na Ukrajině ).
V jižní Asii ( indický subkontinent ) jsou seskupeny indoárijské, drávidské , mundské a tibeto-barmské jazyky .
Ve Střední Americe sdružuje Mesoamerická jazyková unie deset entit, rodin jazyků a izolovaných indiánských jazyků.
Na severozápadním pobřeží Severní Ameriky je jazyková oblast zahrnující třináct indiánských jazyků.
Lingvistická oblast zvaná etiopský je tvořena Cushitic , Ethiosemitic , Omotic , Nilo-saharské a dalších jazyků.
V oblasti Volhy a jejího přítoku, Kama , existuje jazyková oblast, která spojuje dva ugrofinské jazyky ( manžel a Udmurt ) a tři turecké jazyky ( baškirština , tatarština a čuvaština ).
Existují lingvisté, kteří se nezabývají jazykovými skupinami typu lingvistické oblasti, ale přesto pozorují určité jevy konvergence mezi sousedními nesouvisejícími jazyky. Jedním z takových jevů je současné zmizení jednoduché minulosti ve francouzštině a v jižním Německu .
Dalšími příklady tohoto druhu jsou, pokud jde o maďarštinu a slovenštinu , tonický důraz na první slabiku slov a vysoký stupeň shody jejich fonologických systémů .